♫♫♫ 11.9.2010
Valašské záření 2010 - Vsetín
|
|
Každoročně od roku 1999 patří
na Vsetíně druhý víkend v září velké kulturně společenské akci nazvané
Valašské záření. Ta nabízí veřejnosti tři dny plné koncertů, soutěží,
divadla a zábavy, jimiž ožívá celé centrum. Na všech pódiích se cvičí,
zpívá i hraje a kromě známých umělců se divákům představují i taneční,
pěvecké či kulturní soubory a sportovní kluby nejen ze Vsetína.
Bohatý program Záření
doprovází tradiční jarmark lidových výrobců a řemesel, soutěžní
přehlídka regionálních seskupení Valašské žlůvení nebo soutěž družstev
ve valašských disciplínách Valachiáda. Nezřídka se Vsetínští v rámci
akce pokouší o nejrůznější rekordy.
K účasti na letošním, v pořadí
již 12. ročníku Valašského záření, byl přizván i Tamburašský soubor
Brač. V sobotu 11. září účinkoval na tzv. Pódiu Svárov v rámci
vystoupení „Vrgorac u mojoj duši“ společně s národopisným souborem
z chorvatského města Vrgorac. Tereza a Martin
Ruskovi |
|
♫♫♫ 26.7. –
6.8.2010
Evropský mládežnický tamburašský kemp 2010
|
|
Na přelomu obou prázdninových měsíců proběhl v našem městě 3.
ročník Evropského mládežnického tamburašského kempu. Po květnových Dnech
balkánské kultury se tak letos již podruhé ve Studénce setkali tamburaši
ze zemí bývalé Jugoslávie, Rakouska a České republiky. Co to vlastně
takový tamburašský kemp je? Evropský tamburašský svaz, který sídlí
v bosenské Banja Luce, pořádá již třetím rokem desetidenní hudební
soustředění pro mladé tamburaše ve věku od 15 do 23 let. Studéneckému
souboru byla jako pořadajícímu udělena v tomto smyslu výjimka.
Každoročně se tak setkává okolo padesáti mladých hudebníků, kteří se
zajímají o hru na tamburu a vzniká tak tzv. Evropský mládežnický
tamburašský orchestr. Zde se pak pod vedením zkušených instruktorů –
většinou profesorů místních hudebních škol či akademií – zdokonalují ve
hře na tyto svérázné nástroje, předávají si vzájemně zkušenosti a
navazují nová přátelství a vzájemné kontakty mezi soubory. Výsledky
desetidenní práce pak hudebníci předvedou na koncertě pro veřejnost,
který každý ročník Kempu uzavírá. Orchestr pak v průběhu roku
vystupuje až do zahájení dalšího ročníku Kempu.
První ročník Evropského mládežnického tamburašského kempu proběhl
v roce 2008 v Banja Luce, druhý pak v černohorské Pljevlji. Poté oslovil
Evropský tamburašský svaz město Studénka s nabídkou uspořádat třetí
ročník Kempu právě u nás.
A tak se do Studénky během pondělka 26. července sjelo zhruba
pětatřicet mladých tamburašů a pět dirigentů z Chorvatska, Slovinska,
Černé hory, Srbska a Rakouska. Od úterka se k nim přidalo i patnáct
členů našeho souboru Brač a společně jsme zahájili osmidenní zkouškový
maratón v prostorách školy na ulici Sjednocení. Výuka probíhala každý
den vždy ve dvou tříhodinových blocích. Během opravdu náročných zkoušek
jsme tak společně nacvičili celkem šestnáct skladeb, které si pro nás
naši lektoři připravili.
Avšak každé takové soustředění není jen o práci. Proto Městské
kulturní středisko připravilo pro všechny účastníky Kempu program pro
volnočasové aktivity – bowling, bazén, možnost návštěvy posilovny,
spiningu, návštěvu diskotéky v Černé perle a dva celodenní výlety. První
z nich byl naplánován na Hukvaldy, kde jsme si s našimi přáteli
prohlédli památník Leoše Janáčka, navštívili hukvaldský hrad a seznámili
se s výrobou cimbálů v malé dílně v nedalekém Myslíku. V neděli jsme se
pak společně vydali do Technického muzea v Kopřivnici a přes Bílou horu
do Štramberka, jehož architektura našim hostům doslova učarovala.
Stejně jako oba předchozí, i letošní ročník Evropského mládežnického
tamburašského kempu vyvrcholil veřejným koncertem. Ve čtvrtek 6. srpna
tak mohlo početné publikum na Náměstí republiky vyslechnout výsledky
našeho společného úsilí. Pod vedením všech pěti dirigentů zaznělo všech
šestnáct skladeb.
V pátek 7. srpna se pak naši zahraniční hosté rozjeli zpět do svých
domovů. Věříme, že si ze Studénky odvezli jen samé hezké a pozitivní
vzpomínky na krásných jedenáct dní, které prožili společně s našim
souborem.
Ti z vás, kteří se o náš soubor zajímají a navštěvují naše vystoupení
vědí, že se od minulého roku kromě hry na tradiční tamburašské nástroje
učíme i hře na nástroje nové, které jsou zcela odlišné a mnohem
náročnější. Proto bychom chtěli za nás dva a za celý Tamburašský soubor
Brač poděkovat městu Studénka za to, že nabídku Evropského tamburašského
svazu přijalo a umožnilo nám tak získat mnohé cenné zkušenosti a
zdokonalit se ve hře na tyto nové nástroje. Naše poděkování patří i
Městskému kulturnímu středisku a všem, kteří se na přípravách a zdárném
průběhu Kempu podíleli.
Tereza a Martin
Ruskovi |
|
♫♫♫
12.6. 2010 Den města ve Studénce
|
|
|
♫♫♫
22. – 23.5.2010 21. Festival tamburašských orchestrů Srbska
|
|
Srbské město Ruma, které leží
asi 50 km západně od Bělehradu, bylo letos už po jednadvacáté
pořadatelem festivalu, kterého se účastní většinou jen srbské
tamburašské orchestry. Tentokrát to byly soubory z Rumy, Šapca, Stare
Pazove, Nového Sadu, Bělehradu, Jaše Tomića a Subotice. Jako hosté kromě
nás vystupovali nám velice dobře známí tamburaši z chorvatského Osijeku
a bosenské Banja Luky.
Na místo jsme dorazili už
v pátek navečer. V prostorách kulturního domu nás uvítal místostarosta
města a po malém občerstvení v podobě místních specialit jsme se odjeli
v doprovodu dirigenta tamburašů z Rumy Boška Bogičeviće ubytovat. Velkým
překvapením pro řidiče našeho autobusu a ostatně i pro nás byl policejní
doprovod, který nám zajišťoval plynulý průjezd městem. Dva roky nová
restaurace a zároveň hotel Borkovac je umístěn v rekreační oblasti na
okraji města a zapůsobil na nás velice dobrým dojmem. Vybavení
nadstandardní, jídlo výborné, personál velice příjemný.
V sobotu nás čekal nabitý
program. Už v 8 hodin ráno nás čekali v bělehradské televizi RTS 1 (Radio
televizija Srbije), kde jsme účinkovali na živo ve vysílání pořadu,
který se pravidelně vysílá na tomto nejsledovanějším srbském televizním
kanálu každý týden v sobotu a neděli dopoledne. Trochu nám to
připomínalo naše pořady Dobré ráno, které můžeme u nás vidět ve všední
dny ráno na ČT 1 nebo na Nově. Vystupovali jsme nejen jako tamburaši,
ale hráli jsme i obecenstvo, a tak jsme si plně vychutnali celou
atmosféru televizního natáčení.
Po návratu do Rumy a po obědě
jsme si dvě hodinky odpočinuli a pak už nastaly přípravy na hlavní
festivalový program. Po nezbytných zvukových a technických zkouškách
začal v 19.30 galavečer. Program zahájil místní tamburašský soubor
mladých a po něm jsme nastupovali my. Úspěch byl veliký, po odehrání
skladby U pećini posluchači v hledišti dokonce skandovali. Po koncertě
následovala společná večeře a jako vždy při těchto akcích - „druženje“,
které se značně protáhlo.
V neděli jsme se chtěli
dopoledne vydat na cestu domů, ale náš věrný průvodce Boško nám
doporučil návštěvu alespoň jednoho z osmnácti klášterů, které byly
vystavěny v nedalekém okolí Srby, kteří v 15. století začali obývat tuto
krajinu po ukončení nadvlády Turků. Nelitovali jsme. Pro většinu z nás
to byla jedinečná příležitost dovědět se něco o pravoslavnému učení, a
tak jsme tentokrát Srbsko opouštěli zase bohatší o další velkolepé
zážitky.
Miloslav
Grohmann
|
|
♫♫♫ 7.–
9.5.2010 IV. Balkánské dny kultury Studénka
|
|
Po zkušenostech uplynulých let
i letošního jara můžeme s jistotou potvrdit, že každoroční přehlídka
evropských tamburašských orchestrů je v našem městě jedna
z nejnavštěvovanějších a nejúspěšnějších kulturních akcí.
Letos jsme do Studénky pozvali
dva menší tamburašské soubory, jeden z nám známého chorvatského Osijeku
pod vedením Slavena Batorka a jeden z rakouského Welsu, se kterým jsme
zatím neměli tu čest. Připravili jsme jim program od pátku 7.května do
neděle 9.května tak, aby měli možnost poznat i okolí města Studénky a
také předvést svoje umění v našem kraji.
V pátek vystoupili tamburaši
z Chorvatska v koncertním sále lázní Klimkovice a v sobotu dopoledne se
představily oba soubory ve Studénce na náměstí Republiky, kde se díky
pěknému počasí dostavil slušný počet fanoušků tamburašské hudby.
<
Slavnostní galavečer
v Dělnickém domě zahájil místostarosta města Studénky Miroslav Havránek
a ředitel MěKS Vladan Jílek. Úvod patřil společně s půvabnými
mažoretkami „Petra“ ze Studénky nám. Po nás vystupovali Rakušané, pak
Chorvati a na závěr jsme všichni společně zahráli pod vedením Slavena
Batorka skladbu „Ciganski uranak“. Na to, že jsme si ji společně zahráli
jen na zvukové zkoušce před koncertem, myslím, že nedopadla nejhůř. Což
ostatně i obecenstvo potvrdilo svým potleskem.
Společná večeře i pozdější
neformální posezení se zábavou do pozdních nočních hodin se už staly
samozřejmostí všech těchto společných tamburašských akcí, které
znamenají nejen výměnu zkušeností, vzájemných nabídek na společná
setkání, ale především navázání nových přátelství s lidmi, se kterými
nás pojí společný zájem – hudba. A hudba, jak někdo někdy řekl, nezná
hranic.
Škoda jen, že v neděli
dopoledne, když naši hosté koncertovali na náměstí ve Štramberku,
pršelo. O to víc oceňujeme zájem všech Štramberáků (nebo možná i
přespolních), kteří si tamburaše přišli i tak poslechnout. Příště to
určitě vyjde.
Miloslav
Grohmann
|
|
23.4.2010
Večer úspěšných
|
|
Město Studénka každoročně pořádá slavnostní večer, na kterém na
základě návrhů z řad spoluobčanů vyhodnocuje nejúspěšnější občany města
za uplynulé období v různých oblastech. Absolutním vítězem s titulem
„Osobnost města“ se stala paní Milena Zedníčková za celoživotní působení
v oblasti školství a kultury, hudbě se věnovala nejen jako učitelka, ale
i jako aktivní hráč v hudebních souborech, tamburašský nevyjímaje.
Ocenění převzala od starosty města Ladislava Honuska. Paní Milenko, ze
srdce Vám blahopřejí a za vše, co jste pro nás vykonala, děkují všichni
současní i bývalí tamburaši ze Studénky.
Miloslav
Grohmann
|
|
17.4. – 18.4.2010 VI. Mezinárodní konference „Evropski dani tambure 2010“
|
|
Na pozvání Evropského
tamburašského svazu jsem se zúčastnil další mezinárodní tamburašské
konference. Během dvoudenního jednání v prostorách rektorátu univerzity
v bosenské Banja Luce jsem se měl příležitost pohovořit i s dalšími
zástupci tamburašských souborů ze Slovinska, Chorvatska, Srbska, Černé
Hory, Makedonie, Rakouska a samozřejmě domácí z Bosny a Hercegoviny.
Hlavním bodem programu bylo zhodnocení druhého ročníku Evropského
mládežnického soustředění „Pljevlja 2009“, které přednesl Emir Prekić
z Černé Hory. V sobotu večer jsme byli pozváni na slavnostní koncert
Tamburašského orchestru RKUD Pelagič z Banja Luky a Evropského
mládežnického tamburašského orchestru, ve kterém hrají i tři tamburaši
ze Studénky. Druhý den jsem zúčastněným podal informaci o průběhu
příprav a zajištění třetího ročníku této mládežnické akce, která se
letos uskuteční v průběhu letních prázdnin ve Studénce. Miloslav
Grohmann
|
|
↕↕↕
29.1. - 31.1.2010 Herní soustředění, Studénka
|
|
Je to přesně rok, co na naše pozvání přijel do Studénky náš kamarád
Franjo Slavko Batorek, aby nás začal učit hrát na nové tamburašské
nástroje tzv, Srijemski systém. A bylo na čase si nadělit další lekci.
Puchýře na palcích (Franjo všem prstům říká palec) už ztvrdly, tak tady
můžu napsat o 12 hodinách tvrdého hraní. Přivezl nám nové partitury,
které krok po kroku zlepšují naši techniku. A skladby jsou to opravdu
SUPER. A jaké? To přece uslyšíte na našem dalším koncertě! Martin
Grohmann
|
|
♫♫♫
15.1.2010 Novoroční koncert, Studénka
|
|
I letos jsme si pro své nejvěrnější posluchače připravili novoroční
koncert. A i letos jsme si nachystali překvapení. Pozvání k vystoupení
přijala Cimbálová muzika Pramínky. Seskupení mladých a sympatických
hudebníků z Kopřivnice. Jsem velmi rád, že přijeli zrovna oni. Cimbálový
žánr zná téměř každý. Slyšet ale zahrát třeba rockovou baladu nebo hudbu
klasickou zrovna cimbálovou muziku je zážitek, který se každému
nepoštěstí zažít. My jsme se samozřejmě taky snažili. S příchodem
nových nástrojů objevujeme i nový repertoár. Předvedli jsme mimo jiné 2
skladby, které dokážou silně zaujmout. Píseň od Francise Lai z filmu
Love Story a Valcer No. 2 od Dmitrije Šostakoviče.
A velké překvapení na závěr. Společné vystoupení cimbálovky s
tamburaši. Že si to nedokážete představit? Chyba, že jste na koncertě
nebyl, ale kdo ví, třeba to nebylo naposledy.
Martin
Grohmann
|