Druhá adventní neděle patřila vystoupení v překrásně opraveném kostele sv. Josefa ve Fulneku. Koncert zahájil Dětský pěvecký sbor Skřivánek ze Suchdolu nad Odrou. Následovalo naše vystoupení a pro ty, kteří chodí na naše koncerty pravidelně, jsme připravili několik překvapení. Našeho dirigenta, kterého jsme vyslali na konferenci do Srbska, zastoupil berdista Petr Olbrecht. Moderováním jsme pověřili bugaristku Hanu Burdovou a na koledy jsme si s sebou přivezli zpěvačku Martinu Kilnarovou.
Myslím, že se nám to všem opravdu povedlo, a že jsme dokázali navodit tu správnou atmosféru adventu.
Dne 5. až 7. prosince 2008 se ředitelka Městského kulturního střediska Renáta Novotná spolu s dirigentem Tamburašského orchestru Brač Miloslavem Grohmannem zúčastnili už tradiční mezinárodní konference zástupců evropských tamburašských souborů, která byla tentokrát prezentována jako „Evropské tamburašské dny 2008“. Na rozdíl od předchozích let, kdy místem konání bylo bosenské lázeňské letovisko Banja Vručica, letos konference probíhala v srbském Novém Sadu.
Každoročně od roku 2004 se tak scházejí nadšení propagátoři tamburašské hudby, aby si vyměnili své zkušenosti a navázali nové kontakty. V prvopočátku šlo o setkání tamburašů jen ze zemí bývalé Jugoslávie, ale od roku 2005 se konferencí účastní pravidelně i tamburaši ze Studénky a dnes se spolupráce rozšířila i do dalších evropských států, jako je Rakousko a Bulharsko.
Organizátorem celé akce je každoročně bosenský „Gradski tamburaški orkestar Banja Luka“. Pozvaní byli zástupci tamburašů ze Srbska, Černé Hory, Makedonie, Chorvatska, Slovinska, Rakouska, České republiky, Maďarska, Rumunska, Bulharska a Bosny a Hercegoviny. Sponzorství se ujala „Radio-televizija Republike Srpske“.
Hlavními tématy konference byly prezentace festivalů tamburašské hudby, jejich organizování, podmínky účasti, financování, vyhodnocení, případně oceňování nejlepších souborů, a také formování nového evropského mládežnického tamburašského orchestru.
Na nápad založit orchestr mladých přišli tamburaši z Banja Luky. Letos v létě uspořádali prázdninové soustředění, kterého se zúčastnila mládež od 16 do 23 let z Makedonie, Srbska, Černé Hory, Chorvatska, Slovinska a Bosny a Hercegoviny. Se svým orchestrem už navštívili řadu zemí a byli přijati s velkým úspěchem.
Samotná konference samozřejmě přinesla mnoho užitečného. Obnovili jsme dřívější kontakty, objevili jsme nové, začala nová spolupráce. A tak by to mělo být. Vždyť Studénka už mnoho let patří neodmyslitelně mezi tamburašskou tradici.
Letos jsme byli pozváni na festival tamburašské hudby do chorvatského Buševce. Buševec je menší obec ve vnitrozemí na cestě mezi hlavním městem Chorvatska Zagrebem a městem Sisak a má okolo tisíce obyvatel. Na to, že je to poměrně malá vesnice, mile nás překvapilo, že je schopna zorganizovat kulturní akci v tak velkém rozsahu. Kromě nás a místních se festivalu zúčastnili i tamburaši z Makedonie, Vojvodiny (území v Srbsku), Slovinska, Maďarska a z dalších míst Chorvatska.
V pátek 3. října jsme navštívili nedalekou dílnu pro výrobu tamburašských nástrojů „FORTE“ (www.katulic.com) a večer jsme vystoupili v přímém přenosu v tamburašském programu zagrebské televize Z1. V sobotu dopoledne jsme navštívili muzeum vína v Jastrebarsku a vyjeli do hor na zdejší známou vinařskou farmu Gorica Svetojanska. Večer se konal v Buševci hlavní festivalový program (oficiální foto), po kterém následoval večer plný zábavy.
V neděli dopoledne jsme se rozloučili se svými hostiteli a po prohlídce města Zagrebu jsme se po poledni vydali na cestu domů.
(bude
doplněno)
Koštování všemožných vín a vinné pálenky, z ryze studijních a zdravotních důvodů, jen doplnilo skvělou atmosféru tohoto večera.
P.S. A kdo si neumí představit tamburašskou hudbu doplněnou o vozembouch a buben, může přijít příští rok na Václava do Vlkoše, protože my tam určitě zase budeme.
Letošní akce v Šuranech měla nádech dvou oslav. Výročí 870 let první zmínky o městě a hlavně krásné kulaté (u mužů se může prozradit) 80. narozeniny vedoucího souboru šuranských tamburášů Gustáva Augustína.
Jako první vystoupil Tamburášský súbor ´Tamburáš´ z Tekovských Lužan (SK). My jsme měli možnost je poprvé slyšet na Balkánských dnech ve Studénce, nyní jsme však měli více prostoru si je poslechnout. Shodli jsme se, že skladby se sóly 3. (možná 4.) brače jsou úžasné.
Druzí vystoupili domácí Šurianski tamburáši (SK). Svoje písničky hrají vždy s velkou láskou a zpěvačku Martinu Zajíčkovou jim můžeme jen závidět.
Pak jsme už na řadu přišli my. Zahráli jsme výběr toho nejlepšího, co ve svém repertoáru máme a co se hodí k takové slavnostní chvíli. S gratulací panu Augustínovi na dálku se připojil náš bývalý dirigent Milan Gelnar, takže skladbu "Sbor židů" v jeho úpravě jsme hráli hlavně pro něj. Jako takovou třešničku pro šuranské publikum jsme si připravili koncertní směs slovenských písní "Naše Slovensko".
Poslední vystoupil Tamburašský orchestr KUD Dobreč z Dragatuše (SLO). My jsme se s nimi setkali už několikrát, ale pro Šurany to byl asi šok. Tamburaši z Dragatuše, aspoň podle mne, představují moderní tamburašskou skupinu se vším všudy. Hrají na moderní nástroje. Orchestr tvoří samí mladí lidé a k tomu je přizpůsoben i repertoár. Skladby, kde zpívají všichni hráči jako sbor. Klasická hudba, ale i hudba POPová se zpěvem. A stejně jako já i publikum bylo uchváceno z Brazilských a Mexických tanců.
Lidé právem tleskají ve stoje a festival končí. Mezi rozcházejícími diváky jdou slyšet hlasy, jak jsou překvapení, kam tamburašská hudba může směřovat. Že tato hudba dokáže zaujmout i mladého člověka a přitáhnout k tamburašské hudbě.
Po večeři ještě posezení, tanec a volná zábava. Museli jsme stihnout si to, na co přes den nebyl čas, povykládat si se všemi ostatními. A hlavně i tancem oslavit 80. narozeniny Gustáva Augustína.
Tak někdy příště...
Večer zahájila ředitelka Městského kulturního střediska ve Studénce Renáta Novotná s uvítací řečí, starosta města Ladislav Honusek se svou zdravicí a my, tamburašský orchestr Brač, skladbou Naše vlast, která je směsicí českých písní. Naše slovenské hosty jsme přivítali písní To ta Helpa a posluchače v sále překvapili novou tamburašskou zpěvačkou Svatavou Novákovou. Pro Slovince a Chorvaty jsme si připravili původní jugoslávskou skladbu Začinka a to, že hudba doopravdy spojuje národy jsme předvedli Jugoslávskou koračnicí, kterou napsal Čech Václav Vačkář. A abychom zahraničním hostům ukázali, že ve Studénce umí publikum zpívat, na konec jsme zařadili píseň Zůstaň tu s námi.
Tamburašský soubor z Tekovských Lužan (SK) jsme objevili nedávno. Soubor vznikl v roce 1951 ke sboru Bratrské jednoty baptistů v Tekovských Lužanech pod vedením faráře Mihaľa, od roku 1971 je jeho dirigentem Pavel Tóth. Tamburaši z Tekovských Lužan nám předvedli, jak může znít křesťanská duchovní hudba v podání tamburašských nástrojů.
Soukromá tamburašská škola Batorek působí více jak 15 let v Osijeku, stotisícovém městě na severu Chorvatska. Škola má 120 žáků, kteří jsou rozděleni do šesti kytarových a šesti tamburašských tříd. V orchestru, který se u nás představil , hrají nejlepší z nich. Spolu s nimi se představil vokální kvartet „Druge". Pro mnohé posluchače jistě byl zážitek podání Tureckého pochodu W.A.Mozarta.
Tamburašský orchestr KUD Dobreč dobře známe z našich zahraničních koncertů. V roce 2006 jsme se účastnili festivalu v jejich malé vesnici - slovinské Dragatuši, o které s oblibou říkají, že je to místo s největší koncentrací tamburašů na kilometr čtvereční. Orchestr je známý zařazováním zábavných a moderních skladeb do svého repertoáru a posluchači byli, stejně jako já, určitě nadšeni třeba z Mexických tanců.
Večer zakončil soubor řeckých tanců „Nea Elpida – Nová naděje“. Tanečníci pocházejí ze tří měst Bohumína, Karviné a Třince a vystupují pod záštitou organizace Lyceum Řekyň v České republice.
Po oficiální části galakoncertu nemohla chybět veselice ...
Nejdříve ale vystoupili naši hosté: Mandolínový súbor Žiarinka - Nesluša (SK). Tento sympatický „zahraniční" soubor, který pro svou hru dokázal získat 40 dětí, jsme si pro vystoupení vybrali hned z několika důvodů. Cesta z Nesluši do Studénky je jen asi 100 km a také jsme chtěli našim věrným fanouškům ve Studénce předvést, že mandolína je s tamburou sice podobná, ale přece dost rozdílná. Navíc, repertoár mají podobný tomu našemu.
No, podobný, nakonec to dopadlo tak, že do programu jsme shodně zařadili pochod Most přes řeku Kwai a Děti z Pirea, a tak posluchači měli příležitost srovnání jak skladby vyzní v podání tamburašů a mandolín.
Druhá polovina koncertu patřila nám. Začali jsme symbolicky Pochodem tamburašů. Další skladbu, To ta Heľpa, jsme věnovali našim hostům ze Slovenska. A začali jsme rekapitulovat. Každá skladba, kterou jsme hráli, připomínala nějaké vystoupení v uplynulém roce, takže se i hosté dozvěděli, že jsme se zúčastnili festivalů v bosenské Banja Luce a černohorském Bijelo Polje, že jsme hráli v kostele v Guntramovicích a také na Handball Help Capu v Havlíčkově Brodě, že jsme se učili bulharské lidové tance v Brně a na naší poslední letošní akci jsme si zahráli v Městském divadle ve Zlíně.