V roce 591 n.l. byzantský král Mauricius bojuje s Římskou říši v oblasti Thracie. Zde on zajal tří Slovany. V úžasu Mauricius zjistil, že tito Slovani nejsou ozbrojeni, a nosí s sebou jen tambury. Překvapeně se ptal, kdo jsou a cože to mají v rukou? A oni odpověděli: „my jsme Slované a my žijeme podél Západního moře (Jadranu). My hrajeme na tambury, protože u nás není žádné železo, my žijeme v míru. My neznáme význam válečných polnic."
* History of the Tambura, Walter Kolar
V té době tambura byl výlučně sólový nástroj. Hudba sloužila jako doprovod zpěvu a tance. Podle lidových příběhů, to hudba byla tak krásná, že i kozy začaly tančit, když uslyšely hrát tamburu.
V 19. stol. souběžně v dalších zemích se vyvíjejí nové hudební seskupení. V Rusku jsou to hráči na balalajky a domry. V západní Evropě hráči na loutny.V Itálii vznikají mandolínové orchestry.
První chorvatský tamburašský orchestr dal dohromady
Pajo Kolaric v Osijeku v roce 1847 a tehdy čítal šest členů.
První tamburašský koncert uspořádal Ivan Sladicek se skupinou čtyř hráčů v Zagrebu v roce 1879.
Poprvé se začalo tamburašské hudbě vyučovat v roce
1882 na univerzitě v Zagrebu, Mijo Majer měl první
čtyři studenty.
První profesionální tamburašský orchestr na světě vznikl počátkem 19.
století na území dnešní České republiky.
Tamburašská hudba začala pronikat i za hranice Chorvatska. Členové chorvatských tamburašských souborů byli kromě dělníků, středoškolští a vysokoškolští studenti. A právě zásluhou těch, kteří odcházeli pracovat nebo studovat mimo území Chorvatska se tamburašská hudba rozšířila do Bosny, Dalmácie, Slovinska, Vojvodiny a Srbska.
|
|
|
|
Rozšířila se také do Českých zemí, Slovenska, Rakouska, Německa a také Ameriky a Austrálie - prostě všude tam, kam odcházela chorvatská mládež na studie nebo dělníci za prací. Zakládaní tamburašských spolků na našem území se datuje přibližně od roku 1896. Souborů rychle přibývalo, zároveň s nimi přibývalo mnoho problémů, které bylo nutno řešit. Vyvstala nutnost vytvořit organizaci, která by zastupovala zájmy všech souborů. Tak byl 17.5.1903 ustaven „Svaz tamburašských spolků československých“ v místnosti Brejchovy plzeňské restaurace v Praze ve Spálené ulici. Ve stejném roce vychází „Tamburašský věstník“ ve kterém se mimo jiné uvádí:
„Tamburašské soubory jsou ty, které ušlechtilou zábavou
odvracejí vrtkavé myšlenky dospívající mládeže od zábav a sportu často
útlému lidskému zdraví nebezpečných a jež vštěpují mládeži lásku k
hudbě a probouzí v jejich nitru cit pro krásno vůbec“
* Tamburašský věstník, ročník I. (1903), č. 1, Praha - Žižkov
Praha, Plzeň a Studénka - to jsou poslední tři místa v České republice, kde ještě dnes existují tamburašské soubory.
Pražský soubor byl založen v roce 1910 s původním názvem „Klub tamburašů Vyšehrad“. Dnes pod krátkým jménem „Pražští tamburaši“
Plzeňský soubor byl založen v roce 1912 a pod názvem „Tamburašský soubor Dalibor“ aktivně hraje dodnes.
Nedávno se nám podařilo navázat kontakt s tamburašským souborem ve slovenských Šuranech a bratislavským souborem Bečaři.
* KRONIKA Tamburašského souboru BRAČ Richarda Gelnara Studénka 1913-2003, Milan Gelnar