Začátky tohoto souboru jsou skromné, ale svým způsobem přece jen pozoruhodné, neboť podnět zrodu vznikl daleko za hranicemi naší země. Bylo to někdy před první světovou válkou ve vzdálené Bosně a Hercegovině, odkud se v roce 1913 vrátil ze tříleté vojenské služby v někdejší rakousko-uherské armádě studénský rodák Rudolf Langer, Ze svého nedobrovolného vojenského pobytu v této zemi si přivezl nejenom lásku k tamější hudbě, ale i hudební nástroje, jež tehdy vzbudily mezi studéneckou mládeží mimořádný zájem. Rudolf Langer byl mile překvapen a začal mladé lidi na tyto nástroje učit hrát. Tím položil základ studéneckého tamburašského souboru, který se pak slibně formoval. Jeho další rozvoj byl však od roku 1914 ztížen událostmi první světové války, do níž odešla většina mladých členů. Avšak soubor přesto nezanikl a zájem o jeho další existenci a činnost se zachoval i po vyhlášení ČSR v roce 1918. Jeho vedení se ujal nadšený dvaceti pětiletý hudebník RICHARD GELNAR, který se stal jeho dlouholetým uměleckým vedoucím, skladatelem a dirigentem.
Prvním
výrazným debutem tohoto již dvacetičlenného souboru bylo koncertní
vystoupení při příležitosti první olympiády Dělnické tělocvičné
jednoty (DTJ), které byl soubor v té době součástí, na Slovanském
ostrově v Praze roku 1921 se skladbami: "České Perly", "Má
vlast", "Prodaná nevěsta". Předpokladem tohoto a dalších
vystoupení byla cílevědomá a pravidelná příprava na zkouškách. K rychlému
vzestupu tamburašského souboru přispívala jednak častá vystoupení na
hudebních a tělovýchovných večerech pořádaných DTJ v mnoha místech na
Ostravsku a jednak i dobrá spolupráce s šedesátičlenným pěveckým sdružením
ze Svinova. Na konci dvacátých let zájem o tamburašský soubor z důvodů
hospodářské krize poklesl. Po roce 1933 se však dostavily nové úspěchy,
počet členů vzrostl včetně žen na třicet pět a o jeho vystoupení byl
projevován široký zájem, činnost tamburašů se obnovila. Politické události
(Mnichov 1938 a druhá světová válka) způsobily zlom v nadějném rozvoji
souboru. Protože za německé okupace nemohli tamburaši vystupovat a hrát veřejně,
scházeli se v bytě Richarda Gelnara. V roce 1945 vzrostl počet členů z osmnácti
na třicet dva hudebníků a soubor si v poměrně krátké době získal opět
širokou popularitu, o níž svědčila častá pozvání na kulturní akce a
koncertní vystoupení. Nejvíce vystupoval při takových příležitostech
jako byla veřejné oslavy, zahradní slavnosti, společenské zábavy a plesy.
Úroveň a popularita tamburašů stoupla natolik, že o jeho angažmá projevil
zájem v roce 1948 také Československý rozhlas v Ostravě, v němž po úspěšné
akustické zkoušce vystupoval v pravidelných hudebních programech. V roce
1975 vystoupil soubor s dalšími hudebními soubory DK ROH Vagónka Studénka
na televizní obrazovce Československé televize v pořadu "Neděle v
klubu" a v roce 1977 v pořadu "Sobotěnka, sobota...". V roce
1976 opustil navždy řady souboru jeho dlouholetý umělecký vedoucí Richard
Gelnar, který stál
v čele padesátpět let. Pod jeho vedením se tamburašský
soubor vypracoval v hud. těleso vysoké muzikální kvality. Pro soubor
zkomponoval mnoho úspěšných skladeb a vychoval s neobyčejnou péčí dvě
generace tamburašů, které nadchl pro tuto krásnou hudbu. Jeho záslužné působení
zůstane trvalým a odkazem všem členům souboru do příštích let.
Po něm převzal taktovku jeho synovec Milan Gelnar. Jako ředitel LŠU ve Studénce založil také 20-ti členný dětský soubor. Děti pak brzy rozšířily řady dospělých tamburašů. V posledních letech se tamburaši zúčastnili několika festivalů včetně mezinárodních. K tradičním patřily setkání posledních tří českých souborů, která probíhala střídavě v místech jejich vzniku (Praha, Plzeň, Studénka). V roce 1990 měl Tamburašský soubor Brač poprvé změřit své kvality na 1. ročníku Festivalu drnkacích souborů v Praze. Ve své kategorii obsadil 1. místo a sklidil uznání nejen u publika, ale i odborné poroty. Dva roky poté obdržel pozvání na Přehlídku drnkacích souborů do Goslaru (SNR). K největším úspěchům však patří 2. místo na festivalu tamburašské hudby v chorvatském Osjeku (1998), které obsadil v konkurenci 35 souborů z celé Evropy.